reportáže

20.10.2009 - Daniel Janko

Tak jako většina dříve narozených tak i já jsem „odkojen“ Favoritem, jehož jsem slavnostně dostal někdy kolem 15 roku věku. Kdo pamatuje tu dobu tak zajisté ví že tehdy se vůbec neřešilo jaké že to má či nemá komponenty natož váha. Kolo buď bylo a nebo nebylo. A tak jsem si užil krásné mládí s Favoritem – vzadu to mělo 5 koleček (25 – 12) a vepředu dvoutác (53/42) – pokud si dobře pamatuji. Čili převody zrovna do kopců ne moc optimální – a vzhledem k tomu že jsem vyrůstal v pokrušnohoří tak nezbylo než ty kopce lámat tak jak to šlo a občas to bylo drama.

 

Pak tak „nějak“ šel čas a já se přestěhoval do Plzně a kolo drobet osiřelo. Po čase jsem se rozkoukával opět po kole a na vzestupu byla vlna horských kol. Nechal jsem se zlákat a jedno koupil – tehdá byl standartem „pevňák" . To kolo mi vydrželo skorem 10 let . Ale stále to nebylo ono. Jezdil jsem tak nějak málo. Nakonec jsem si řekl že je třeba „opravdové horské kolo“ a tak přišlo už kolo lepšího renomé a navíc s předním odpružením [url=www.cube-bikes.cz]CUBE[/url]. Sice žádné top to nebylo, ale najednou to ježdění mě chytlo víc a víc. Absolvoval jsem pár maratónků s cílem dojet a nezmrzačit se. Což se mi vždy povedlo a já byl spokojený.

 

V čase kdy jsem kupoval svého druhého „pořádného bika“ tak jsem více uviděl (rozuměj že v obchodech před cca 4 a více let nazpět silniční kolo často ani v prodejně vystavené nebylo) několik krásných modelů silničních kol. A to ne ledajakých. Krásné skvosty z dílny mistra rámaře p. Kovaříka. Jak se říká láska na první pohled. Ale jak to tak bývá, byl v tom háček. Jelikož jsem kupoval dvě kola CUBE (i pro maminu) tak rozpočet byl vyčerpán a já dál snil o krásné silničce. No a dál šetřil – a hlavně doma připravoval živnou půdu pro další kolo.

 

Vše se zadařilo jak má a po cca 3 letech od Cube jsem si již šel pro krásného „žluáčka“ – Kovaříčka. Jelikož moc nepodléhám módním vlivům a mám rád pěkné věci a na dlouho neváhal jsem a zvolil jsem variantu oceli. Konkrétně [url=www.google.cz/url?sa=t&source=web&ct=res&cd=1&ved=0CAkQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.bajkservis.cz%2Ftesty%2Fsilnice%2Fkovarik_ultra_foco.htm&ei=w1XdSu27D4zz_AaVyOjPAg&usg=AFQjCNEzhrD9AUUjLRRtulq75qH1qOaepg&sig2=Iyl2pgVttSQTcvynxaizFA]Columbus Ultra Foco[/url] (mám jen rám). [12] A začal si užívat prvních km na silničním kole a zjišovat, že to na tom kole jede tak nějak rychleji plynuleji. No prostě „našel“ jsem své místo ve světě kol. Tedy znovunašel. První rok jsem si jen užíval a jezdil jak čas po práci dovolil. Druhý rok jsem si zároveň pořídil i nesrovnatelně levnějšího „zimáka“ FORT na Mirage pro běžné jízdy do práce. A začal jsem pokukovat po nějakém tom závodě co by byl v okolí . Nakonec jsem si vybral [url=www.cykloklub.com]Plzeňské časovky[/url]. Důvod byl prostý – seriál závodů se sestával ze silničních i bikových časovek do kopce. Čili taková férovka. A navíc jsem nemusel absolvovat jízdu v balíku ze které jsem měl strach. Přeci jenom pohybovat se v balíku není až taková sranda a variantu pádu jsem považoval za neakceptovatelnou vzhledem k případným nákladům na opravu.

 

[18]Letošní rok jsem časovky vynechal pro vznosnější cíl a tím byla nesmírně důležitá práce „domestika“. Přeloženo do češtiny – letošní časovky absolvoval synek [9]a já mu dělal doprovod na kole – jel jsem vždy za ním cca 3-5m, přeci jenom pro sichr(jak silničním tak bikovém). Důvod je prostý – jeho věk ho činil zdaleka nejmladším účastníkem([url=www.cykloklub.com/index.php?id=79]Výsledky z 2008-mé a 2009synka[/url]). A letos si odbývá premiéru na silničním kole (jež je v jakémsi zapůjčkovém módu od maminy). A já dál jezdil sám. Znamenalo to že jezdím standartně do práce na kole (cca 10km) a zpět to beru směr na Dobřany a dále podle momentálního rozpoložení. Čili ve výsledku cesta domů je od cca 35 km až cca 100km). O vejkendech, pokud nejsem v práci či nejsou v plánu jiné aktivity s rodinkou vyrážím dále. Jednak na Šumavu, ale letos nejvíce na Křivoklátsko. A vejkendovky už jsou povětšinou kolem 150km. Co se týká AVG tak se to pohybuje +- kolem 25 km/h v závislosti na profilu a dalších okolnostech, jako je nálada , vítr atd. Letos jsem byl silně nalomen pro účast na Králi Šumavy. To že to neobjedu jsem neměl strach. I limity „posledního“ jsem cítil, že by neměli být problém. Tak dlouho jsem váhal až jsem prováhal a nepřihlásil se a ani na poslední chvíli nejel. Přeci jenom i startovné nebylo tou správnou motivací.
A pak to přišlo: čtu pozvánku na webu [url=www.sparta-cycling.cz]SPARTA.cz[/url] – kde Sparta (cyklo) zve na „zavírák sezony“. A červík začal hlodat. Nejprve byli jen kusé informace – jak o délce tak o profilu tak o účasti. A tak jsem nelenil a pozeptal se na těch odpovědných místech. A nakonec se objevila jak přesná mapa s profilem [1] , tak i ujištění že i „pomalejší“ mají šanci – čili šance pro mě J. Velmi mě lákala trasa nebo z poloviny měla vést vojenským prostorem Brdy – jež není až tak moc přístupná veřejnosti – a zaručovalo to jistou absenci aut na cestě. V jednu chvíli jsem byl skorem rozhodnut že nepojedu nebo poznámka pořadatele „Závod se jede i po neasfaltovaných cestách / úsek 1.Km /, jinak silnice ve slušném stavu. Vhodné je mít s sebou min. 2 rezervní duše a hustilku“ mě drobet zmátla. Ale nelenil jsem a sedl na kolo a jel jsem si „projet“ tu část před Brdama. Už příjezd do Zbiroha mě „potěšil“ – [url=www.zamek-zbiroh.cz]zámek[/url] je na kopci.[15] Vždy jsem žil v domnění, že zámky se staví na rovině a hrady na kopci – asi Zbiroh je výjimka. Projel jsem to s mapkou v ruce i ten úsek „šotoliny“ a neshledal jsem na tom nic nejetelného pro mé kolo. V době kdy jsem to projížděl tak byl sice vichr ale relativně ještě krásné počasí. A tak nic nebránilo se přihlásit. A druhý den odeslat peníze. Za pár dní jsem už viděl své jméno na soupisce a navíc s číslem které mi skorem nahánělo hrůzu – 3. Takhle vysoké číslo ? Že by předpověď mého umístění od konce ? Vzhledem k tomu že u drtivé většiny byl i klub za který jezdí tak nějak jsem se smířil se svým umístěním hluboko u dna. U mého jména byla prázdná kolonka.

 


A tak jsem začal spřádat strategii jak nejen dojet, ale nedojet poslední a hlavně to i přežít. Jména co jsem tam četl naznačovala že pokud do toho ti kluci dupnou bude má účast horší jak kompars. Jediné co mi dávalo trocha útěchy bylo že tato akce měla být spíše „rozlučkou“ se sezonou než regulérní závod kde každej jede hned od začátku podlahu. Čím se den „D“ přibližovat tak jsem byl nervózní a hlavně jsem sledoval počasí, které se podezřele kazilo takřka hodinu od hodiny a vidina babího léta se sluníčkem a 20°C se rozplývala. V sobotu den před akcí jsem se byl ještě v podvečer lehce projet (45 km) a za skoro šera dojel a navíc zmokl. Předpověď na neděli byla rozporuplná ale co se týká teploty tak bylo jasné že bude zima a vichr a s deštěm si weby nebyli za jedno. V duchu jsem už plánoval jaké asi to oblečení si vezmu na sebe abych nemrzl a zároveň ze mě neteklo přespříliš potu.

 

V neděli jsem skorem ani dospat nemohl. Probudila mě celozrnná vánočka jež provoněla kuchyň a až do pokoje se dostala (jo není na odložený start u domácích pekáren). Překápnout kafíčko a lehce posnídat a vše nandat do auta a hlavně nic nezapomenout. V sobotu večer jsem zjistil že doma nejsou vločky a tak jsem ještě do plánu musel zařadit návštěvu obchodu v Rokycanech. Osvědčilo se mi, že nejlepší na dlouhej švih jsou vločky rozmíchané v cca ½ L jogurtu. Pochopitelně nejlepší je to nechat napučet přes noc, ale já v sobotu zjistil že doma nejsou a tak jsem to musel nějak napravit. (mám vyzkoušeno že pokud se takto najím tak minimálně 3 – 4 hodiny jsem bez potřeby jídla). Začal jsem dělat hromádku oblečení. Vzal jsem od kraasů přes ¾ až po dlouhé čapáky, dres krátká , dlouhý, bundu, návleky, rukavice krátké dlouhé. Zkrátka skorem vše co by se mohlo hodit a hodlal jsem vyčkat jak budou oblečeni kolegové co mají s tím větší zkušenost. Přibalil jsem i tretry + ponožky a návleky. No a nakonec jsem ještě promázl rezervně kolo jak řetěz tak i převody + brzdy a šup s tím do auta. No a nějakej ten vercajk + pumpu.

 

Z toho balení a příprav jsem byl natolik stresovaný že jsem i na velkou šel dvakrát. Co kdyby… Čas odjezdu jsme splnili a něco po 9 hod jsme vyjeli. V Rokycanech jsme nakoupili ovesné vločky a dokoupili první věc co jsem zapomněl a to mýdlo a ručník na umytí po dojezdu. Je pravda že i bez toho by to šlo, ale když tam bylo že je tam zajištěné místo k osprchování tak jsem si to chtěl užít. Není nad příjemnou teplou až vařící sprchu po promrzlých 4 hodinách v sedle. Dále už jela mamina, nebo já jsem si vmíchal vločky do jogurtu a jal se vydatně snídat.

 

Cesta byla pohodlná a dojeli jsme na místo kolem 10,15. Překvapení bylo, že za vjezd auta chtěli 50 kč a za doprovod „vstupné do parku“ 20 kč. Ale budiž, nejezdím sem každý den a tak jsem zaplatil a vyjel k parkovišti. K mému překvapení tam byli prakticky všichni a většina už převlečená a mnozí už se rozjížděl. Zaparkoval jsem to úplně na kraj a jak tak koukám vedle světového rekordmana v hodinovce na dráze (stále nepřekonaný rekord) O. Sosenky. Jsem si říkal jak asi pojedu já vedle takových es. Z pro mě záhadného důvodu po krátkém odběhnutí se vrátil a odjel. Já nejprve vyrazil do kanceláře závodu a šel jsem si pro číslo + „balíček“. Balíček byl velmi příjemný. Byli v něm opravdu praktické věci jedny letní ponožky s emblémem Sparty (daruji synkovi) a jedny teplé ponožky (už je používám ke spokojenosti - v čase psaní 0 – 5°C ) . Dále na mě čekali 3 muslli tyčinky a katalog [url=www.specialized.cz]SPECIALIZED[/url] (je tam opravdu mnoho pěkného – jen ceny tam chybí J ) .
Zhruba necelých 30 minut do startu a já se začínám převlékat. Rozkoukal jsem se co si oblékli jiní a shledal jsem že mi moc nepomohli. Někteří jeli jen v kraasech a dresu s návleky a bez rukavic a někteří v neprofuk čapácích a zímní bundě a dlouhých rukavicích. Těžké dilema. Nakonec jsem se rozhodl pro kompromis - kraasy s návleky na kolena a funkční triko + dres a teplé návleky na ruce a neprofuk vesta. Teplejší ponožky a návleky na tretry. Rukavice jsem volil krátké, ale nakonec már vteřin před startem jsem je vyměnil za dlouhé. A na hlavu kšiltovku pod …. ???

 

A zde se objel celkem zásadní problém – ano přilba. Respektive její absence. Prostě jsem ji doma zapomněl – do startu cca 20 minut a já bez přilby. V propozicích bylo jasně napsáno, že je povinná – tak jako na každém závodě. Polil mě studený pot – první co mě napadlo je že jsem skončil ještě dříve než jsem začal. Mamina duchapřítomně navrhla, a zkusím obejít ostatní a poptat se jestli někdo nemá rezervní a nebo jestli třeba nejede a zůstala mu v autě. Obešel jsem a žel nikdo – dokonce jsem nebyl sám kdo zapomněl – jen s tím rozdílem že on to zjistil dříve a tak tu jedinou rezervní co měli Sparani v autě už měl n칝astník sklerotik na hlavě. Do startu cca 5 min a já stále bez přilby ale na startu – už jsem se smiřoval s tím že vyjedu bez přilby – asi by to bylo poprvé co jedu na silničce bez přilby. Ptal jsem se dál a nic, nakonec mi jeden z účastníků poradil opravdu spásnou myšlenku – nechat si prosbu o přilbu vyvolat konferenciérem. Ano zabralo to – přilba se našla. Dokonce nová nebo ji vyndali z krabice, která byla připravená k tombole. Pocitově mi sedla a to bylo nejdůležitější. Mohl jsem vyjet a při nejhorším v klidu padat. Na to zazněl povel „Start“. V euforii jsem vyjel. Celý ten předstartovní shon se podepsal na tom, že nemám fotku ze startu. Nu což hlavní je přilba.

 

Předstartovních pár slov nás upozornilo, že všichni tak nějak v poklidu sjedem od zámku k silnici z důvodu bezpečnosti. Začali jsme sjíždět po cestě zapadaná listím po cestě z parku od zámku. Vepředu jedoucí policejní motospojka s majáčky lehce zapomněla odbočit. Naštěstí si to uvědomili po cca 50 metrech. Teda spíše jezdci zaveleli, že jedem špatně. Naštěstí já jel v pozadí, takže jsem ani nemusel se vracet ale rovnou zahl správně za těma chytřejšíma. Mým cílem bylo jet si své tempo minimálně do obrátky a pak zpět nadoraz co to půjde. Rozhodně jsem se nechtěl chytnout hned od začátku balíku a snažit se uviset co nejdéle. Bylo mi jasné, že pokud bych to přepálil tak bych ani na otočku nemusel dojet. Po nějakých cca 3 – 4 km jsem začal mírně ztrácet na vedoucí hlavní balík, až nakonec jsem ztratil úplný kontakt [5]na dlouhé rovné cestě vedoucí ke Kařezu, navíc se silným bočním větrem. V tento okamžik jsem jel sám a po pár km jsem dojel jednoho chlapíka v dresu KPO (zasvěcení znají fyziologickou [url=www.kpo.cz/fyziologie/fyziologie.htm]poradnu[/url] Dr. Vojtěchovského ) Držel se mě jako klíště střídat se mu moc nechtělo respektive při pár pokusech jsme rapidně zpomalili a tak jsem dál jel první. Nakonec v jednom stoupání jsem se ohlédl a už byl pár desítek metrů za mnou. Zhruba někde na cca 25 km mě dojel jeden kluk ( na společné fotce)[8] a spolu jsme spolupracovali dál – vypadalo to, že jsme na tom fyzicky velmi podobně. Jemu se lépe jelo s kopce a mě mírně do kopce. Po hodině jízdy sleduji tachometr a koukám že jsem ujel zhruba 28 km, což si říkám že jedu nad plán rychle. Na hlavních křižovatkách stáli hasiči a dobrovolníci a zastavovali dopravu a následně ukazovali kam zatočit. Žel v Brdech byli jen šipky na silnici které jsem spíše odhadli než si byli jistí, zvláště při sjezdech bylo dilema kam zatočit. Mezi tím jsme pomalu dojížděli asi 6 členou skupinku. A právě na jedné odbočce se zastavili a nerozhodně přemýšleli kam odbočit. A právě těch pár vteřin nám stačilo k tomu, abychom se k nim přidali. Naštěstí jsme odbočili dobře a takto v 8 jeli společně. Vzhledem k tomu že jsme evidentně byli opravdoví amatéři tak i systematičnost střídání na špici spíše nebyla než byla. Zhruba nějakých cca 3-4 km před bufetem jsme potkali první trojičku která si to uháněla již cestou zpět a za ní několik dalších rozdrobených skupinek. S přibližujícím bufetem následně zazněli otázky jestli budem zastavovat a nebo až po krátké smyčce při cestě zpět. Já už celkem začal cítit že bych něco malého dal. Předstartovní scháňka po přilbě způsobila že jsem ani neotevřel čokoládu co jsem si vzal a ani perník. Nakonec skupinka rozhoduje že zastavovat se bude až zpět. Já teda natahuji ruku alespoň pro jednu tyčinku. Rozbaluji zubama a snažím se rozkousat a polknout. Žel v tomto úseku jsme stále jeli do kopce a tak jsem tyčinku strčil celou do pusy a pro samé „udýchání“ kopce jsem ji pozřel až snad po km. Můžete si to vyzkoušet jak pohodlně se jí při jízdě do kopce když už nestíháte dýchat nosem. V kopečku jsme se začali natahovat a mírně drobit . Já se vezl za skupinkou dvou kluků. Na vrcholku jsme se ohlédl a za námi už byla propastná díra. Po dojezdu jsem se dozvěděl že kolega s kterým jsme jeli ¼ cesty měl defekt a následně se nechal odvést autem do cíle. Při dojezdu k bufetu rezolutně zastavuji a dávám si colu a tyčinku [url=www.rupa.cz/produkty/cerealni-a-ovocne-tycinky/]FLY/sport[/url] a druhou si beru na cestu. První dva kluci jedou dám a já pomalu dopíjím ledovou colu a žvejkám kokosovou tyčinku. Mezitím dojíždějí další a ani nezastavují a někteří klidně se rozhlížejí jak vydatně posvačit.

 

Takže z Bufetu vyjíždím sám a jak se později ukázalo, až do cíle mi dělalo společnost pouze mé kolo a morálka dojet… Krátce po bufetu a zahřátí jsem snědl za jízdy ještě jednu tyčinku – byla fakt dobrá. A následně začali první kapky. Domníval jsem se, že se bude jednat jen opravdu o jednotlivé kapky „pro osvěžení“. Žel opak bylo pravdou s každým metrem kapky houstly, až to celé přešlo do regulérního deště či spíše slejváku. Já osobně vyloženě miluji d隝 na kole. Pokud možno se mu vyhýbám ani ne tak s toho že bych byl s cukru jako to následné sušení praní jak prádla tak kola mi tak nějak za to nestojí. Navíc mé vysoké ráfky mají jednu zvláštní vlastnost a to že „natáhnou“ vodu a ta jinak než zutím gum nejde vylít. Nedalo se nic dělat a já šlapal dál. Cestou jsem postupně dojížděl a předjížděl ty, kterým buď jednoduše došlo a nebo ty co bojovali spíše se zimou a morálkou než z tratí. Také jsem předjel i ty co podél cesty spravovali defekty. Jízda v dešti má svá specifika, která ale já nemám odhalena. Jedno ale vím velmi dobře, prudce brzdit nejde a obecně brzdná dráha je podstatně delší než za sucha. Naštěstí jsem neměl vyloženě pláště na sucho a nesjeté. Přesto několik sjezdů mi přivodilo drobet krušných chvil. Jednak mám dioptrické brýle a bez nich jsem skorem slepej – teda alespoň na kole. A v dešti přeci jenom ještě nevynalezli stěrače na brejle – jsem toho moc neviděl. Naštěstí v Brdech nebyli žádné opravdu ostré zatáčky a i prudkost kopce nebyla extrémní – takže stačilo lehce přibrzďovat. Asi nejhorší okamžik mě čekal, když jsem zjistil že se blížím ke křižovatce s kopce a střed + pár metrů do každého směru jsou kostky. Začal jsem přibrzďovat, ale jaksi na vodě je ta brzdná dráha opravdu delší a kostky se nezadržitelně přibližovali. Kdekoli jsem dříve se blížil ke kostkám, tak jsem je přejížděl skoro vždy krokem. V tomto případě to opravdu nešlo beze smyku ubrzdit a tak jsem z nějakých cca 55km dobrzdil na nějakých 38km/h a vlítl na kostky. Ten pocit jsem neznal, ale věděl jsem, že musím pevně držet řidítka a čekat až vyjedu s kostek. Lehce jsem nadzvedl zadnici ale i tak jsem cítil, že každým okamžikem se kolo pode mnou musí zákonitě rozpadnout. Kvalita kostek taky nebyla nějak zvláštní. Byla ve mně opravdu malá dušička – nakonec jsem vyjel a vydechl jsem – že žiji a nepoložil jsem to.

 

Asi se ukázalo rozumné upřednostňovat při výběru komponentů trvanlivost před vahou. Přeci jenom mě kolo neživí a nezávodím. Jen jednou mě předjela skupinka tří Sparanů jedoucí jejich „tempíčko“ a to dokonce jednoho tlačili za sedlo (s jiným dresem) – to nebylo moc na morálku. D隝 trval zhruba hodinu a já promokl komplet a už nebylo nic suchého. Až s výjezdem z Brdského lesa ustal d隝 a už zbývalo zhruba 20 km. Před vjezdem do vesničky Kařez nás čekala avizovaná „objížďka“ – takové zpestření po vzoru jarních Belgických klasik. Nebyli to vyloženě kočičí hlavy ale zhruba kilometrová šotolina. Vzhledem k tomu že jsem si ji dopředu projel, tak jsem věděl, že nejkritičtější místo bylo při výjezdu a na most – tam chtělo buď být dostatečně rozjetý a nebo podřadit aby to neproklouzlo. Následně to už vedlo jen do mírného kopečku a vzhledem k tomu že jsem jel sám, tak jsem si i pohodlně vybíral stopu a vyhnul se těm několika větším kamenům. Po najetí na silnici jsem cítil, že už opravdu musím dojet. Už žádná záludnost mě nečekala. Ještě jsem někoho předjel a už jsem se blížil pod zámek. Dojel jsem jednoho, chvíli jeli spolu a nabyl jsem dojmu, že i jeho bych mohl předjet. Zhruba 500 metrů před cílem (napsáno na zemi) jsem zmobilizoval všechny síly a zrychlil jsem, v domnění, že ho setřesu a bude to tak můj poslední předjetý. Neohlížel jsem se a dupal co ještě sil zbývalo. Při vjezdu do zámeckého parku se ale k mému překvapení objevil vedle mne (150m před cílem), A koukl na mne a zvedl se ze sedla – na toto jsem už nebyl schopen reagovat a svěsil a užil si těch pár desítek metrů k cíli. Posledních cca 20 metrů jsem spíše demonstrativně se zvedl ze sedla jakožto důkaz že jsem jel „na plno“. V cíli se ozval konferenciér, který ohlašoval každého po projetí jménem i číslem. V cíli s foákem v ruce mě čekala má nejmilejší - a natáčela to slavné dojetí s kapucou na hlavě, jaká ji byla zima a nejen jí.[6] Zastavuji, sesedám a jen vydechuji a v hlavě přemítám, jestli mi to za to stálo(video v závěru ke stažení). Ano stálo, splnil jsem si své přecevzetí. Dojet v limitu na bufet (vůbec jsem netušil jaké tempo se pojede) a nedojet poslední. Tachometr mi ukázal 104km a 4:01:15 hod.

 

Pomalu jsem opět nasedl na kolo a dojel do recepce odevzdat číslo a zjistit co dál. Před tím jsem ještě odevzdal „půjčenou přilbu“ s poděkováním, že posloužila. Nakonec zpětně s fotek jsem viděl že přilba měla své opodstatnění – jeden to položil a krom zrušené přehezky a drátů to odnesla skoro-rozpůlená přilba. (další [url=img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2668/2668680_2a40d33bc103703edc953b223162a183/images/PA116129.jpg]důkaz[/url] proč ji vozit…) Vyfasoval jsem lístky na pivo a jídlo a zjistil kde je slíbená sprcha. Pomalu jsem dojel na kole k autu, kde mi již mamina podávala tašku s prádlem a mýdlo s ručníkem a já jen uložil kolo do auta a pěšky se vydal k blízké tělocvičně se vysprchovat. Těšil jsem se na krásnou horkou sprchu – žel k mému smutku tekla jen studená voda – a to jak v pánských či dámských sprchách. Tak jsem svlékl vše, co jsem měl na sobě a z toho ještě kapalo. Nakonec mi ani ta studená voda nevadila – už jsem se těšil na ten teplej oběd. Po sprše jsem mokré hadry dal do auta a šli jsme na vyhlášení jednotlivých kategorií + následnou tombolu. Je opravdu výjimkou, že tombola s výhrou byla pro každého. Ceny se točili jak jinak než kolem kola. Hlavní cenou bylo horské kolo firmy SPECIALIZED, jak jinak když tahle firma dodává kola i Spartě. Ceny byli různorodé od přileb přes rukavice dresy, funkční prádlo, tašky, batohy. Na mě se také nakonec usmálo štěstí a odvážím si [url=www.progress-cz.cz]funkční triko[/url] s krátkým rukávem od firmy Progres. Během losování si užívám doplnění tekutin od pivovaru mající ve znaku Psa Albima – [url=www.chodovar.cz]Chodovar[/url] (též jeden ze sponzorů Sparty)[17]. Po dolosování se vydáváme do zámecké restaurace, kde si jdu vyzvednout zaslouženou odměnu. Hustou a ještě dostatečně teplou gulášovou polévku a vepřové medailónky s knedlíkem. Já se pouštím do polévky – fakt velká porce, a mamina do hlavního chodu. Vzhledem k tomu že nikdy po delších švihách hned moc nejím tak jsem se spokojil jen s polévkou co mě zahřála + dojedl dva knedlíky po mamině.[16]

 

A tím jsme považovali naši účast za ukončenou. Pokud se zadaří a bude čas a síla a zdraví a něco najedu i v příštím roce – rád bych se postavil na start znova.

 

Kolo je jen a v prvé řadě o času – vše bude záležet na tom jak synek bude chtít jezdit a já s ním. Upřednostním jízdu s ním na úkor svého tréninku – nakonec za pár let si to budu s ním moci užívat naplno a možná za pár let budu prosit, aby tolik nezrychloval, že už nemůžu ….

 


[url=www.sparta-cycling.cz/fotogalerie/?slozka=Fotogalerie/2009/Tour-de-Brdy/]fotogalerie - 1[/url]
[url=mz001.rajce.idnes.cz/Tour_de_Brdy/]fotogalerie - 2[/url]
[url=www.youtube.com/watch?v=ivyLTh7P4AE]video - 1[/url]
[url=www.moab.cz/index.php?action=vPlay&id=rbDj-UWTXvc]video - 2[/url]


foto/thumb/0000100991.jpg
mapa + převýšení
foto/thumb/0000100992.jpg
něco moudra o Brdech
foto/thumb/0000100993.jpg
před startem
foto/thumb/0000100994.jpg
už jedu sám
foto/thumb/0000100995.jpg
cca 7 km po startu
foto/thumb/0000100996.jpg
zmrzlá mamina vyhlíží můj dojezd
foto/thumb/0000100997.jpg
čekání na vyhlášení
foto/thumb/0000100998.jpg
s kolegou co jsme to táhli cca 25km spolem
foto/thumb/0000100999.jpg
hvězdné duo před startem
foto/thumb/0000101001.jpg
foto/thumb/0000101070.jpg
Kovaříček
foto/thumb/0000101071.jpg
Zbiroh
foto/thumb/0000101072.jpg
Start z nádvoří
foto/thumb/0000101074.jpg
zámek Zbiroh na kopci
foto/thumb/0000101076.jpg
Skvělé jídlo v ještě lepším prostředí zámecké restaurace
foto/thumb/0000101077.jpg
Pitný režim je třeba dodržovat
foto/thumb/0000101079.jpg
letošní časovky
 

images/sekcehlleft.gif

Soubory ke stažení

images/sekcehlright.gif
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.66   images/ga_count.png 67

Můj první silniční závod a cesta k němu ...

TitulekAutorDatum








© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 0
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif